ADHD představuje komplikaci, nikoliv neřešitelnou pohromu !
ADHD je zkratkou neurovývojové poruchy s název z angličtiny Attention Deficit Hyperactivity Disorder. Přeloženo do češtiny jde o hyperaktivitu s poruchou pozornosti. Jak dokazují nejnovější výzkumy, negativní dopady syndromu ADHD lze v běžném životě s úspěchem redukovat i velmi jednoduchými a finančně nenáročnými prostředky bez chemie.
Je
zajímavé, že příznaky impulzivity a hyperaktivity se projevují třikrát až
pětkrát častěji u chlapců. Ti tak na sebe poutají mnohem větší pozornost,
protože ADHD je u nich rozpoznatelná snáze než u opačného pohlaví. Okolím jsou
pak považováni za "zlobivé", "uličnické" apod. Dívky častěji postihuje porucha
pozornosti a společnost je proto vnímá spíše jako nenápadné, či "hloupé".
Dříve se pro výše zmíněné příznaky používaly také termíny LDE (lehká dětská
encefalopatie) nebo LMD (lehká mozková dysfunkce). Takové diagnózy jsou však v
současnosti dávno přežité a z lékařského hlediska chybné. Dnes je i v Česku
běžně používaná zkratka ADHD, pocházející z americké klasifikace nemocí (DSM
IV). Evropa se řídí Mezinárodní klasifikací nemocí (MKN-10). Ta v zásadě definuje
dvě poruchy, které se ve svém výskytu často doplňují.
- Porucha aktivity a pozornosti ( označena kódem F 90.0)
- Hyperkinetická
porucha chování (F
90.1)
Oba tyto případy spadají pod tzv. hyperkinetické poruchy.
ADHD je neuro-vývojová
porucha pozornosti s hyperaktivitou, ADD odkazuje na její druhou
variantu - poruchu pozornosti bez hyperaktivity. Jedná se o dva možné
klinické projevy syndromu, který se souhrnně označuje jako Attention-Deficit
Hyperactivity Disorder a je charakterizován symptomy jako nepozornost,
impulzivita, hyperaktivita. Není způsoben zlovůlí jedince, jeho rozmazleností, ani blikajícími displeji chytrých telefonů, jak se dříve rovněž spekulovalo. Z velké části se na jeho původu podílí
genetika (označuje se dokonce za jednu z nejvíce dědičných
psychiatrických poruch), jedná se však nejčastěji o kombinaci více faktorů, interakci
genetické výbavy a prostředí.
Míra výskytu ADHD se
odhaduje na přibližně 5 % dospělých lidí, což by u nás
v ČR činilo něco přes 500 000 osob. Mezinárodní studie WHO
sice v rámci deseti různých zemí dospěla k průměrnému výskytu
3,4 % populace, čeští vědci však v minulém roce naměřili
s pomocí dotazníku pro výskyt prvků ADHD u dospělých výskyt
silných symptomů ADHD dokonce u 6,7 % ze svého vzorku Čechů
ve věku 18 až 65 let. V každém případě lze říct, že v České
republice se toto téma týká řádově statisíců dospělých lidí. Proč se ale bavíme
o dospělých, když ADHD pro většinu lidí představuje " takovou tu dětskou hyperaktivitu" ?
Je to proto, že ADHD
u většiny případů (udává se 75 %) ani během puberty nemizí, ba
naopak, u většiny přetrvává i v dospělosti a po celý život.
Takže děti z tohoto syndromu nevyrostou a dospělí se s ním musí
naučit v průběhu času vyrovnat po svém. Tedy nejen dospělí
rodiče hyperaktivních dětí, ale především hyperaktivní děti samotné během jejich vlastního dospívání, následně pak v rolích dospělých, rodičů, zaměstnanců a tak
dále...
Projevy ADHD
K hlavním
příznakům, se kterými se lidé s tímto handicapem potýkají, patří problémy
s pozorností. To ale neznamená, že se nemohou soustředit nikdy. Fokus se
někdy dostavuje ve vlnách a jeho nedostatek střídá tzv. hyperfokus -tedy přehnané zaměření jen na jednu věc, kvůli které však člověku zase uniká
spousta ostatních, důležitých věcí. Mezi další projevy patří špatná schopnost
organizace, narušené vnímání času, potíže s regulací emocí a dysfunkce
exekutivních funkcí související s impulzivitou apod.
Komplikace, nikoliv neřešitelná pohroma
Lidé se syndromem ADHD
se často potýkají se získanými pocity vlastní nedostatečnosti a sníženým
sebevědomím. Slavná věta "Stačilo by, kdyby ses víc snažil..." jim na
pohodě moc nepřidá, protože oni se většinou už tak musí snažit víc, než ostatní. Mluvíme zde totiž o strukturálních a funkčních odlišnostech mozku, které i běžné
činnosti činí komplikovanějšími a na pozornost náročnějšími. Diagnóza ADHD může
za určitých okolností stigmatizovat, zcela určitě představuje komplikaci
v rámci běžného života, na druhou stranu se však nejedná o neřešitelnou
pohromu. Za pomoci správného mentálního tréninku, s oporou o fenomenální schopnost mozku neustále se vyvíjet, zdokonalovat a v podstatě tak vývojově "přepisovat
sám sebe" (neuroplasticita), není zdaleka nic ztraceno.
Farmakoterapie nemusí být jedinou volbou
Rozšířenou a běžnou metodou léčby ADHD jsou léky, které předepisuje po odborném vyšetření psychiatr. Nejedná se o léčbu ve smyslu vyléčení ADHD, farmaka však mohou podstatně zmírnit nebo odstranit některé příznaky, a významně tak pomoci v mnoha oblastech života. Nejedná se ovšem o jedinou metodu a mnoho odborníků se shoduje na to, že ideální přístup kombinuje klasickou formu léčby farmaky s doplňkovými způsoby podpory, jako je mentální a behaviorální trénink, harmonizace nervového systému, na pozornost zaměřený koučink a další. Všechny tyto relativně levné a trvale dostupné možnosti vlastních zdrojů mohou projevy ADHD v každodenním životě zásadním způsobem zmírnit a negativní dopady syndromu tak z velké části eliminovat.
Které ze zmíněných doplňkových možností práce s ADHD Vám tedy u nás v Omnicentru nabízíme?
Psychoterapie
Společně
s farmakoterapií anebo i samostatně bez ní lze aplikovat psychoterapii.
Využívá se zde zejména kognitivně behaviorální nácvik dovedností, a také ověřené
přístupy Mindfulness, tedy tréninku mozku, založeného na meditačních
technikách. Během kognitivně behaviorální terapie se klient učí rozvíjet nové,
vhodnější vzorce chování, které nahradí anebo vhodně kompenzují nefunkční
tendence. Mindfulness zároveň pracuje s negativními
myšlenkovými vzorci, jakými mohou být u lidí s ADHD především malé
sebevědomí, pocit vlastní nedostatečnosti, neschopnosti či úzkostné a obsedantní
myšlenky.
Mindfulness
Trénink Mindfulness je dnes považován za jednu
z nejefektivnějších metod, jak s mozkem pracovat. Zlepšuje pozornost,
regulaci vlastních emočních reakcí, kontrolu kognitivních i exekutivních funkcí
a pracovní paměť. Především díky tréninku pozornosti vědci označují Mindfulness
za nástroj, který "napravuje" ústřední symptomy ADHD, jakými jsou třeba
nedokončování úkolů, nepozornost, snížená schopnost seberegulace a další.
Kognitivní trénink
Speciální cvičení tohoto
typu tréninku procvičují kognitivní funkce jako jsou myšlenkové procesy,
rozpoznávání a paměť, učení a schopnost přizpůsobit se novým úkolům. Patří sem
koncentrace a pozornost, řečové funkce a porozumění informacím. Kromě toho
všeho nabízí kognitivní trénink rovněž cviky na exekutivní funkce mozku: řešení
problémů, plánování a organizování, náhled, úsudek. Ačkoliv se můžete podívat
po knihách na dané téma, lepší službu vám udělá trénink pod přímým vedením
psychologa.
Harmonizace a vyladění CNS (centrálního nervového systému)
Kraniosakrální (KST) terapie je velmi jemná a bezpečná harmonizační technika, která funguje na principu uvolnění napětí a blokád v kraniosakrálním systému člověka. KST systémem rozumíme lebku (cranium) s páteřním kanálem až po kost křížovou (sacrum), spolu se systémem vnitrolebečních a spinálních membrán a mozkomíšním mokem. Pro zdravé a přirozené fungování organismu je bezpodmínečně nutný právě rytmický a vyvážený koloběh mozkomíšní tekutiny, a to zejména v membránách mezi mozkem a křížovou kostí, ale i v ostatních částech těla. Jelikož je celý kraniosakrální systém úzce provázán s centrálním nervovým systémem, jeho správné vyladění významným způsobem zlepšuje chování celé nervové soustavy, která se na projevech ADHD samozřejmě podílí.
Koučink
Koučování je metoda z oblasti poradenství. Správný kouč podporuje vnitřní zdroje klienta a jeho schopnost nalézat vlastní strategie, plány a řešení. V dnešní době je možné najít kouče, kteří se specializují právě na klienty s ADHD. Kouč se může specializovat na dospělé klienty nebo na rodiče s dětmi s ADHD. Důležité je, že kouč je kvalifikovaný pro systematickou pomoc klientovi a zároveň si je vědom všech výzev, které problematika ADHD přináší. Měl by tak umět právě s jeho specifickými obtížemi pracovat. Koučování pak může klientovi přinést nejen lepší schopnost dosáhnout svých cílů a zvládat problémy v exekutivní oblasti, organizování úkolů a zvládání času, ale posílit i schopnost regulovat své chování v mimopracovních oblastech - třeba v emočně náročných situacích s druhými lidmi. Přispívá tak k celkové životní spokojenosti, pocitu sebevědomí a důvěry ve vlastní schopnosti zvládat každodenní radosti a starosti i s handicapem ADHD, který si sám dobrovolně nevybral....
Další odkazy a použité zdroje:
https://www.prevence-praha.cz/attachments/article/17/ADHD-ADD-Web-1.pdf
https://www.psychiatriepropraxi.cz/pdfs/psy/2014/03/05.pdf
https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5526699/
https://www.pediatriepropraxi.cz/pdfs/ped/2016/01/04.pdf
https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5774466/
https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3441933/
https://www.nepozornidospeli.cz/2013-11-13-18-17-04/terapie
https://www.mentem.cz/blog/10-metod-proti-adhd-1/
https://upledgerinstitute.cz/
https://www.adehade.cz/o-adhd/